Jak přibývaly panenky, značky i krabice – příběh našeho e-shopu - 2. díl

Ještě jste nečetli první díl našeho příběhu? Přečtěte si, jak se zrodily Nejenpanenky a jak to všechno začalo. Jak se zrodily Nejenpanenky? Příběh našeho e-shopu – 1. díl 

Když jsme začínali, o tom, jak bude náš e-shop jednou vypadat, jsme neměli úplně jasnou představu. Všechno se vyvíjelo tak nějak postupně. Z několika panenek ze Španělska se pomalu stávala nabídka, ve které si mohli vybrat nejen milovníci panenek, ale také ti, kteří hledali maňásky, plyšové hračky nebo třeba kabelku pro malou parádnici.

Jedním z důležitých kroků byla naše první návštěva mezinárodního veletrhu hraček v Německu. Tam jsme se seznámili se čtyřmi španělskými firmami a začali s nimi spolupracovat. Byly mezi nimi i Antonio Juan a Paola Reina, se kterými spolupracujeme dodnes.

Na veletrhu jsme se ale setkali i s dalšími firmami a během následujícího roku jsme postupně navazovali další spolupráce. A právě tehdy se začal skládat základ našeho sortimentu. Překvapivě velká část toho, co jsme si tehdy vybrali, tvoří naši nabídku dodnes. Některé značky a výrobky se za ty roky obměnily, něco přibylo, něco zmizelo, ale základ zůstal vlastně stejný.

Tehdy jsme to samozřejmě takhle neplánovali. Prostě jsme poznávali nové výrobce, prohlíželi si jejich zboží a vybírali to, co se nám líbilo a co jsme chtěli nabídnout našim zákazníkům.

A s každou novou značkou přibývalo nejen zboží, ale také krabic, které bylo potřeba někam uložit.

Když nám začal být dům malý

Zpočátku jsme si vystačili s místem, které jsme měli doma. Jenže ono se to snadno řekne – pár panenek, několik krabic. Pak přibyly další panenky, maňásci, plyšové hračky, kabelky, peněženky a spousta dalších věcí.

Zboží jsme postupně ukládali do různých částí domu. Některé krabice se dostaly i do dětských pokojů, kde zabíraly místo. Děti si samozřejmě se zbožím hrát nesměly a většina zůstávala zabalená v bednách. Občas ale při balení objednávek nebo fotografování nějakou hračku zahlédly.

A některé na ně udělaly větší dojem než jiné.  Třeba mladší dcery se bály vampírek od firmy Endisa, takže ty u nich v pokojíku rozhodně být nemohly. Před Vánocemi, kdy bylo zboží všude ještě víc, to bylo obzvlášť veselé.

Postupně nám začalo být jasné, že jestli chceme e-shop dál rozvíjet, budeme potřebovat vlastní prostor pro zboží.

V roce 2016 jsme si proto pronajali čtyři místnosti v areálu nedaleké továrny. Byla to velká pomoc, i když jsme tím ještě neměli všechno vyřešené. Většina zboží se přestěhovala do nových prostor, ale objednávky jsme zatím dál balili doma, v kuchyni.

A co bylo dál?

Nové prostory nám ulevily od krabic doma, ale objednávky jsme stále balili v kuchyni. Jak jsme se nakonec přesunuli i s balením do skladu?

👉 [Od kuchyňského stolu k vlastnímu skladu – příběh našeho e-shopu (3. díl)]